První dny v nové rodině...

Safík poprvé vstoupil do nového domova .... myslím že byl tak ospinkaný, že mu to bylo celkem fuk, nebo se tak alespoň tvářil.

Zato náš původní obyvatel "Koč" se rozběhl ke dveřím k obvyklému vítacímu rituálu a podle toho jak se tvářil ho nejspíš málem trefilo..... Nutno dodat, že kocour byl nalezen u popelnice ve věku cca dva týdny a od té doby se setkal pouze s morčetem a před třemi lety asi na pět miut se psem, který hrdinsky uprchl jen co poprvé zaprskal. .....tohle bylo jiné. Bylo to chlupaté, v porovnání s Kočem velké, nemělo to o něj zájem ..... a neslo se to v náručí (obsazení JEHO lidí nějaký chlupatcem, byl asi největší šok). Znechuceně prsknul a zmizel pod postelí, ke trávil následující dva dny. Safík ho v té době ještě  opravdu nepronásledoval, takže to byla nejspíš forma protestu. ........po dvou dnech mu už nejspíš bylo mezi prostorem pod postelí a radiátorem trochu těsno a tak se začal pomalu zase vracet do normálu.... po týdnu s námi už mluvil úplně a pomaličku se přibližoval ke stále rychlejšímu :-) Safíkovi.

Safík se po překročení prahu nejdřív pomaličku seznamoval s obývacím pokojem, očichal všechny hračky, prohlédl misky, prolezl pelíškem a když to vypadalo, že je s novým domovem spokojený, dostal doma poprvé najíst. Všechno slupnul, počůral vzorně noviny a v novém pelíšku usnul jak mimino. ..... a tady začíná ta lidská část :-)..... přestože nám oběma už nějaký ten pejsek životem prošel, tak na tohle chlupaté medvídě jsem koukali jak na svatý obrázek a střídavě šeptali ....."jak krásně spinká !!" ..... "jé a podívej na ty tlapy..." ......"  "a jak má krásný očíčka ..." .... a to je měl v tu chvíli rozhodně zavřená :-)))... Takhle jsem to vydželi do té doby než nastalo spací stěhování.

Trochu jsme se báli aby Koč nezačal prosazovat svoje teritoriální nároky, tak jsme na první dny volili oddělené ložnice a střídání. Safík spinkal v obýváku za zavřenými dveřmi s jedním z nás a koč ve zbytku bytu s druhým :-) .... naštěstí tohle období pominulo hned jak jsme zjistili, že bitka mezi domácími mazlíčky nejspíš nebude.

Druhý den ráno začal kolotoč loužiček :-) ..... mističek, míčků a hromady "fuj" ..... teprve u tohohle psa jsem si uvědomila, že jsou vlastně chytřejší než se zdá, protože já být v tu chvíli pes, tak si fakt myslím, že se "fuj" jmenuju :-))))))), když to slovo přichází tak často :-)))). První týden myslím není třeba dlouze popisovat, protože mezi jmenovanými úkony nebyl téměř čas ani chodit do práce :-)))). Za zmínku stojí snad první výlety na zahradu a první setkání s rodiči a jinými lidmi z našeho okolí. ......dodnes se divím, že se s námi ještě baví, protože například rodiče dostali vzhledem k nedokončenému očkování dokonce při vstupu příkaz umýt si ruce hned po příchodu, před sáhnutím na psa :-)))))))))))))))))))))). První venčení na zahradě zase odnesli sousedé, protože se v prvním týdnu mohli pouze kouknout z hygienické vzdálenosti a divím se, že jsme je nežádali aby si dali ruce do kapes ......pro jistotu :-)))))))))))

Pravda je, že naše jasně sdělovaná pravidla při styku s naším psem byla někdy úsměvná, někdy méně ...... Ale taky je pravda, že dodnes řešíme "proč není roztomilé, když na návštěvy skáče ....." , "proč tenhle pejsek nemůže papat když papají lidé" .... a k mému překvapení dokonce "proč ještě nikdy nedostal na prdel". Můj pohled na věc je jednoznačný, je mi jedno jak to má někdo jiný s nějakým jiným psem, pokud funguje to co vyhovuje nám a našemu psovi, není třeba měnit zvyky jen protože by to někdo jiný viděl jinak. ...