...jak o vlastně začalo .....

Naše první návštěva u australáčků měla být pouze informativní, chtěli jsme si prohlédnout dospělé pejsky, zjistit jak to vlastně myslíme a případně se pomalu začít připravovat na nový přírůstek. Z domova jsme odjížděli s přesvědčení, že pejska si pořídíme na jaře, až přejde mráz a ošklivé počasí...... to jsme si opravdu mysleli.....

Dorazili jsme do chovatelské stanice Bohemia Acro, kde se nás ujala paní Podzemská s dcerou Martinou ....která v životě našeho prcka stále hraje důležitou roli. Bez delších příprav se otevřela vrátka a přiřítila se část chlupaté smečky ...... byl to opravdu zásah do černého, asi jsem ani já, ani Martin nic takového nečekali. Úplně každý z těch pejsků se smál od ucha k uchu a posakovali kolem nás radostně jak pingpongové míčky. Myslím, že bylo rozhodnuto vlastně ještě dřív než se přiřítila druhá skupinka......

Martin nikdy nebyl příznivcem velkých plemen a já bych si zase pořídila nejradši psa velikosti náklaďáku. Australáci jsou přesně mezi tím, ne tak velcí, aby z nich šel strach a ne tak malí, aby se dalo říct, že je to prcek. Navíc ten úžasný úsměv od ucha k uchu je prostě nenapodobitelný.

Přes všechny původní předpoklady, jsme na "krátké" návštěvě byli opravdu až neslušně dlouho ... nakonec po všech důležitých informacích padlo rozhodnutí si prohlédnout "pupíse" (Martinovo označení pro štěňata, později se z něj stává laškovná přezdívka našeho Safíka). Prohlédnout si pupíse znamenalo pochopitelně konec všem teoretickým předpokladům o pořízení štěňátka na jaře ...... myslím, že v tu chvíli už nám oběma bylo jasné, že jediné co brání okamžitému odvezení nějakého pupíse domů, je jejich opravdu nízký věk :-).

..... chtěli jsme je všechny ........

..... věděli jsme, že to opravdu nejde .......

..... odjížděli jsme nakonec s domácím úkolem rozhodnout, jestli chceme pejska "pyžamo", nebo černého medvídka......

..... bylo jasné jak to dopadne ....... (škoda, že už nebydlíme v domečku, protože to by šli s náma oba :-( )

..... takže "pyžamo" je naše :-) .....

Bylo to asi rozhodnuté už na začátku... jen ten druhý byl prostě takový miloučký drzounek a nešel přehlédnout, tak nám malinko zamotal hlavu.

Brzy po návratu jsme začali vymýšlet jméno a protože jsme k tomu přistoupili zodpovědně, byl z toho téměř horor :-))))))))))))))). Dlouhé přemýšlení o tom jak jméno ovlivní budoucnost našeho ještě bezejmenného pupíse, pohltilo nakonec i mé kolegy a musím říct, že jsme společně vyrobili dlouhý seznam naprosto originálních jmen na "I" (... a to teda není lehké písmeno :-) )  Seznam se pak postupně zmenšoval o jména která díky požadované angličtině začínala "záporem" , pak zmizelo vše co mělo jen stopu náznaku indiánů a nakonec jsme to vzali za úplně jiný konec a hledali jsme jméno podle nějakého z drahých kamenů, nebo polodrahokamů .... také jedna z mých vášní ... V tu dobu měl Safík ještě modré oči "podmínečně", netušili jsme jestli mu opravdu zůstanou, ale rozhodli jsme se mu dát jménem najevo, že už by mu zůstat měly. Je to šikovný kluk :-),  nezklamal. Očka má pořád modro - šedá a když mu do nich zasvítí sluníčko, tak téměř neuvěřitelně tyrkysová.

Tak se stal z pupíse "Icy Blue Sapphire".

Na druhou návštěvu mezi vánocemi a silvestrem jsme už jeli za Safíkem. Špitali jsme mu do oušek co všechno má už u nás pod stromečkem a jak si má rychle vlézt do kapsy a dělat jako že nic :-). Vyrostli opravdu hodně .... z maličkatých "morčátek" se stali chundelatí medvídci. Podle toho jak nás okousali jsem si teda skoro začala myslet, že mají v příbuzenstvu žraloky, ale asi to tak není.......nenašla jsem žádnou ploutev. :-)

Pak už šlo všechno hrozně rychle, protože jsem dostala hned další den zápal plic a ten mě zaměstnával na plný úvazek téměř až do plánovaného Safíkova nastěhování. Tady musím rozhodně zmínit, že díky té nemoci jsem se nestihla v rozumné době dohodnout v práci na "pes sebou" a i když jsem to pak "vybalila" s předstihem opravdu jen pár dní ......... mám fakt skvělého šéfa :-). Safík se stal v následujících týdnech tak trochu firemním maskotem .....  Nezbývá než poděkovat že to tak může být, protože hledat jiné řešení,  by bylo hodně těžké.

A pak přišel ten čtvrtek s velkým "Č" a my jsme v poledne vyrazili za Safíkem naposledy do jeho původního domova.  Tady by se hodilo minimálně poděkovat Podzemským za milé zacházení s námi a za péči věnovanou pupísům (tentokrát všem :-)... ). Musím říct, že z téhle návštěvy si toho zas až tolik nepamatuju, protože po soupravě informací o očkováních a základních pokynech pro následujících pár dní, jsem už stejně nemyslela na nic jiného, než jak se s ním už budu tulit doma :-))). Proto toto téma je tak neobsažné :-).

Naložili jsme sebe i Safíka do auta a uháněli domů. Svojí první jízdu v autě překonal naprosto hrdinsky, usnul mi na klíně a kromě pár krátkých přestávek, kdy se chvíli koukal z okna .... prostě spinkal. Takhle zatím jezdí pořád, jakmile se auto začne houpat a vrčet, usne jak šípková růženka. .... 

No a tady už začíná jiná kapitola .......