... i pejsci musí do práce :-)

Po deseti dnech jsme museli ukončit „mateřskou dovolenou“ a vyrazit s naším drahokamem do světa. První cizí prostředí se kterým se seznamoval byly kanceláře firmy ve které pracuji. Naštěstí mám skvělého šéfa a tak „vyjednávání“ o chlupatém doplňku kanceláře nebylo nijak dramatické. První návštěva byla hektická pro všechny zúčastněné. Pochopitelně se ještě neobešla bez louží :-) . Safík chtěl všechno očuchat, ochutnat a všichni si ho chtěli pomazlit. Na první dny měl pod stolem připravenou ohrádku aby měl kde spinkat, kterou ale po několika návštěvách a pár centimetrech navíc začal považovat za soupeře, kterého je třeba zneškodnit. Takže životnost ohrádky byla velmi krátká. Po několika týdnech jsem jí definitivně složila do obalu a odevzdala k dalšímu využití :-), náš malý tarzan už by z ní nadělal jen součástky.  Pod stolem se postupně ještě objevil pelíšek, který byl ale v nestřeženém okamžiku doslova sežrán, takže teď už máme jen úhlednou deku, kterou si při každé návštěvě nahrne jako polštářek a spinká.

Návštěvy v práci se postupem času hodně měnily, ty první byly tak trochu sprintérský trénink pro mě, protože louže přicházely rychle a od trávníku mě dělily troje dveře a patro schodů….to vše s chlupáčem v náručí za mohutných motliteb aby to na mě nepustil :-) . Pak postupně rozdělil kolegy na ty které je třeba vítat výskokem až za krk a ty které bez povšimnutí necháme procházet kanceláří …….ty nemáme na seznamu „chtějí být sežráni už ve dveřích“ :-).  Naštěstí mám odolné kolegy a tak se jeho štěněčí lumpárny nestaly žádnou tragédií. Teď už chodí do práce jako velký kluk, dopoledne spinká, kolem třetí odpoledne ho to pomalu přestává bavit a v pět řádí jak černá ruka :-). Největší zábavu mu skýtá odpadkový koš kolegyně, ze kterého vyndavá odpadky a přenáší je pod můj stůl, kde je ochotně odevzdá a radostně prchá pro další várku. Vypadám jak největší ropák, protože můj koš neustále přetéká odpadky a všichni ostatní se mohou těšit ze svých neustále vynesených košů :-))).

Tak trošku nám chlapík v poslední době narostl, takže za chvíli se mi pod stůl už nevejdou nohy :-).